Každý člověk má jinou náchylnost k onemocnění, je to dáno genetickými dispozicemi, konstitucí, přístupem k životu, celkovou odolností organismu (to už je dáno při narození) a zůsobem života. 

    Termín - nemoci psychosomatického původu - se poslední dobou naučili používat i lékaři, praktičtí, i specialisté. Mnohokrát smetou problém pacienta ze stolu s tím, ať si zajde k psychologovi či psychiatrovi. Já bych poradila požádat aspoň o základní vyšetření, pokud Vám není delší dobu dobře, aby se vyloučila nějaká akutní fyzická nemoc - záněty, borelióza, atp. A společně s tím můžete zapracovat i na té psychické a energetické stránce - to se v žádném případě nevylučuje a dokonce je vždy dobré podpořit i fyzické onemocnění dobrým psychickým a energetickým stavem. 

     Když mluvíme o psychosomatice, tak nás hlavně zajímá způsob života pacienta. Nemoc totiž nikdy nepostihuje pouze psychiku, nebo pouze jen fyzické tělo...tyto dvě oblasti, ať chceme nebo ne, jsou prostě propojené. Fyzická nemoc přímo a často i rychle ovlivňuje naši psychiku, ale samozřejmě to funguje (i když třeba mnohem pomaleji) i obráceně. Když nejsme v pohodě psychicky (máme nějaké trápení nebo silnou nepohodu), za nějakou dobu to většinou pocítíme i na našem těle opravdovou fyzickou nemocí.

     Říká se tomu somatizace - neboli nemoc ztělesňuje naše složité životní situace, které vnímáme jako negativní, nejsme schopni je změnit a které na nás také negativně působí. Leckdy jsou první příznaky jako blikající červená kontrolka, která nás upozorňuje, že něco není v pořádku. Můžeme se kontrolkou zabývat, nebo ji můžeme "vypnout" tím, že nějakou příznaky potlačíme - třeba léky na bolest. Kontrolka svítit přestane, ale to neznamená, že jsme zdraví. U auta také nevypínáme blikající červenou kontrolku, ale hledáme příčinu, proč se rozsvítila. Pokud bychom ji ignorovali, víme přece, že se nám auto může i vážně poškodit. To samé se může dít, a i děje, s tělem.

     Není tedy od věci ve své nemoci zkusit najít informaci o tom, PROČ jsme nemocní, co se v našem životě děje. Touto linií se zabývají i alternativní lékaři - např. Mudr. Hnízdil nebo Mudr. Lebenhart a mnozí další. Pochopili, že se člověk a jeho nemoc nedá posuzovat odděleně od prostředí a že se pacient musí rozebrat jako celek - ne jen jeho izolované části bez přihlédnutí k celku.
    Zkusme ve své nemoci najít sdělení o tom, v jakých nevyhovujících podmínkách - osobních, rodinných, splečenských, pracovních - žijeme. Nenajdeme nějakou informaci o tom, že děláme v životě nějakou chybu, že žijeme v nějaké oblasti v prostředí, které je se zdravím neslučitelné? Nenajdeme něco, co nám chybí (pochopení, sdílení, uznání, odpočinek,..), nebo čeho je příliš (hněv, sváry, povinnosti, úkoly,....)?

     Objektivní podmínky moc měnit nemůžeme, ty jsou prostě dány dobou, do které jsme se narodili. Můžeme je přijmout a přizpůsobit se jim, v historii samozřejmě byly asi i horší doby, ve kterých museli lidé žít. A pak jsou podmínky toho kterého člověka podle toho, jak si svůj život zařídí, jak ho prožije - a sem musíme zaměřit svoje úsilí na zlepšení.

     Říká se, že člověk jako jediný má svobodnou vůli. Ano, to je pravda, ale nežijeme ve vzduchoprázdnu, a tak nás vždy ovlivňuje spousta věcí kolem nás, která nás poutá neviditelnými pouty k našim povinnostem (opravdovým či domnělým), k našim blízkým (na spoustě z nich jsme citově závislí), k zaměstnání (i třeba nenáviděnému, protože z čeho bychom žili), k nemovitostem, ke krásným prožitkům a věcem (protože je to tak příjemné). Proto setrváváme dlouhodobě i v podmínkách, které nás ve své podstatě doopravdy uvnitř vůbec neuspokojí, naopak nás mohou
i hodně trápit...jen si neumíme představit, že bychom je neměli. Přitom kolem leží volné (byť námi neprozkoumané) území.

    Máme svobodnou vůli....ale umíme je naplno používat? Myslím, že ne.

     A tak zkusme hledat, kdo chce, copak nám naše onemocnění říká? Dnes je obrovská spousta vyhořelých a smutných lidí. Mnoho lidí má různá autoimunitní onemocnění a alergí, se kterými si neví nikdo rady. Autoimunitní onemocnění kloubů, střev, štítné žlázy, neurologické, kožní....pro které není žádný objektivní důvod. Vždyť žijeme v moderní společnosti, v míru, v dostatku (ve srovnání s minulostí), máme tolik technických vymožeností, nejmodernější medicínu, o které se našim předkům ani nesnilo.

     Autoimunitní onemocnění je o tom, že z nějakého důvodu se tak moc nemáme rádi nebo se na sebe zlobíme nebo jsme nespokojeni, že trápíme sami sebe tak hodně, že naše "obranné vojsko"- náš imunitní systém, obracíme proti nám samotným.

     A tady nám žádný lékař nepomůže, zde musíme změnit přístup my sami. A to je vlatně super, ne? Když víme, že záleží jen na nás samotných!