STRACH

Strach je jednou z emocí, která by nás měla přirozeně bránit před nebezpečím, strach nám původně měl pomáhat přežít. 
Je dokázáno, že všechny naše negativní stavy jsou primárně založené na strachu
Neznámá, nebo už někdy prožitá zátěžová situace v nás vyvolává strach a snaží se v současnosti chránit před ublížením naše tělo a mysl.
Pokud máme strach, automaticky se snažíme vyhnout se nějakému (i domněle) nebezpečnému prožitku. 
Toto má za úkol náš limbický systém, který si všechny negativní prožitky pamatuje a snaží se nás ochránit před jejich opětovným prožitím. Negativní prožitky jsou takové, které v nás vyvolaly nějakou negativní emoci.
Každý strašlivý prožitek je spojený s velmi silnou negativní emocí...a toto spojení se pak zapisuje do mozku, do paměti.

Jsme od přírody vybaveni instinktem sebezáchovy, k tomuto instinktu strach patří - a ve zdravé podobě se objevuje opravdu pouze pokud jsme reálně přímo ohroženi. Pak následuje odpověď našeho systému ve všech podobách reakce - POZOR, NEBEZPEČÍ! BOJUJ, NEBO UTÍKEJ. V této chvíli se zpomaluje či úplně vypíná imunitní systém těla, vylučují se stresové hormony a další látky potřebné k boji nebo útěku, systém je připraven na "boj" o život. 
Tak je to v pořádku, v takové chvíli je člověk schopen i nadlidského výkonu jak po fyzické, tak i po psychické stránce.
Problém nastává v okamžiku, kdy ve skutečnosti vůbec nejde o život, kdy se různé podněty nakupí z různých stran a náš limbický systém neúnavně a nekonečně hlásí - pozor , nebezpečí, mnoho nebezpečí, stálé nebezpečí. Ve skutečnosti nejde o život, jen třeba nestíháme tramvaj, termín pracovního úkolu, nebo stačí, abychom z TV zaslechli nějakou negativní zprávu z druhé poloviny zeměkoule.
A naše tělo je dlouhodobě zaplaveno stresovými hormony, my se cítíme neustále ohroženi, v pasti, nemůžeme se hýbat, nemůžeme dýchat, nemůžeme tvořit a radovat se, všemožné i naprosto obyčejné situace situace nám připadají ohrožující - strneme v obranné strachové pozici klidně na týdny, měsíce i roky...
V té době je hladina stresových hormonů stále velmi vysoká, což poškozuje celý hormonální systém jako celek, protože kortizol dokáže obsáhnout většinu receptorů nervových buněk a nedovolí dalším pro tělo potřebným hormonům se na tyto receptory navázat. tyto poznatky jsou ve stádiu výzkumu, ale ukazuje se, že vyvážený hormonální systém je pro člověka nezbytně důležitý a že je silně navázaný na stres, strach.

Strachu využívá naše mysl, aby nás samotné iluzorně chránila před zraněními.
Negativní a ustrašený člověk je nejen velmi zranitelný, ale je snadnou obětí pro druhé, velmi snadno se s ním manipuluje, stačí ho buď nechat v pocitu osamění a hrůzy, nebo mu naopak dát opět iluzorní pocit bezpečí a ukázat mu domnělé východisko.
STRACH je i příčinou hněvu, smutku, úzkosti, obavy, neodpuštění, odmítnutí. Skoro každý negativní zážitek v životě je založena na strachu, stálý strach je naprosto destruktivní.

STRACH VYCHÁZÍ Z NEGATIVNÍCH ZKUŠENOSTÍ NAVÁZANÝCH NA SILNÉ NEGATIVNÍ POCITY - A TO NAŠICH, TAK I RODINNÝCH (RODINNÁ "KARMA", "PAMĚŤ BUNĚK").
Leccos se dá vyřešit, pokud je člověk vnitřně připraven, není potřeba určité situace odžívat stále dokola, pokud je na to systém člověka připraven, může člověk z tohoto začarovaného kruhu vystoupit, přetnout to "kolo osudu" aspoň do určité míry .
Člověku je pak dovoleno se vyvázat z tenat stále se opakujícího emočního utrpení určitého ( u třeba rodinného generačního) tématu.

Klienti to popisují jako pocit odložené tíhy, břemena, které odložili a setřepali z ramen a beder, uvolnění hlavy a mysli...volnost, svobodu. Klid.

NEGATIVISMUS DNEŠNÍ DOBY

S tím, co jsem psala výše, souvisí i udržování strachu ve společnosti.

Co se za tím skrývá, tedy QUI BONO, to nechám na zvážení Vám všem.

Ale zodpovězme si otázky:

Udržují nás média v pozitivitě, či nikoliv?
Zprávy a informace jakého typu nám (oni) z 90% předkládají?
Jak se po vstřebání takových zpráv cítíte?
Jak se můžete podílet na nápravě toho, co v oněch informacích dozvíte?
Co vám sledování takových informací přináší?
Je potřeba sledovat negativní zrpávy a informace v takové hloubce a míře?
Zbývá Vám potom čas a máte vůbec chuť na pozitivní myšlenky a aktivity?
Jak se celkově chcete cítit? a) -  frustrovaní, v pocitu bezvýchodnosti a naštvaní, nebo b) - příjemně, pozitivně a s vírou ve vše dobré?

Pokud jste si vybrali za b), jdete podporou toho negativního tudy opravdu k cíli?