Jako každá doba, tak i ta naše přináší jistá pozitiva a jistá negativa, která si dozajista i uvědomujeme.
Máme vše, co bychom si mohli přát - máme teplé domovy, spoustu jídla, krásné oblečení, děti mají nádherné hračky, k dispozici je dostupné špičkové lékařské ošetření, máme možnost se celoživotně vzdělávat, můžeme cestovat, během chvíle informačně obsáhneme celý svět,....
Přesto je většina lidí silně nespokojena a nepřipadá si šťastná. Mnoho lidí, zvláště mladých, cítí jakousi marnost žití.
Jak to, co se to děje?

     Lidstvo se snaží jít vývojově dopředu. Stačí se ohlédnout o pár desítek let zpět a všichni vidíme, co se za tu dobu změnilo. Nikdy pokrok nešel tak rychle, jako za poslední dobu. Dřív se určitý viditelný posun neudál ani za jeden lidský život a dnes vidíme pomalu každý den výrazné změny - hlavně tedy v technickém vývoji. O tom, co máme dnes, se nám před 30 lety ani nesnilo, někdy mi to přijde jako ze sci-fi filmu.

     Jenže to je hmotná součást života - a co ty další věci, co máme uvnitř, v sobě? Zabýváme se jimi stejně jako tím, nač si můžeme sáhnout?
Nezapomněli jsme kvůli tlaku společnosti, která od nás očekává nadšení, pozitivitu, úspěch a kvůli tomu, že se dnes život o tolik zrychlil, na to, co prožíváme uvnitř sebe?
     Nespěcháme příliš - na sebe, na druhé, i na své děti? Dokážeme si i za velkého spěchu a s tím spojeného fyzického i psychického vypětí vůbec uvědomit a užít si toho, co máme? Neprotéká nám náš život nekontrolovaně mezi prsty, abychom si v jeho druhé půlce začali uvědomovat, že TO důležité nás vlastně stále míjí?

     Náš mozek - naše mysl je dnes strašlivě přehlcena různými informacemi a vjemy. Náš mozek zpracuje neuvěřitelné množství informací, z nichž si dokážeme uvědomit jen nepatrnou část, to ale neznamená, že ostatní vjemy se ztratí - podvědomí je vnímá a ukládá. Náš vnitřní systém je někdy skutečně zahlcen...a stojí nás hodně energie tyto informace zpracovat, utřídit, vyhodnotit a současně zůstat ve vnitřním klidu, nad věcí a v pohodě.

     Mnoho lidí dosáhne hmatatelného společenského úspěchu, ale přesto nejsou spokojeni, stále jako by jim v životě něco chybělo. A tak hledají horečně dál - pohodlnější bydlení, hezčí auta nebo motorky, lepší partnery, snaží se být úspěšnější v práci.
Ale v nevědomí je člověk postrkován k tomu, aby hledat i vnitřní hodnoty -  hodnoty "ducha"-  a těch se dnešním lidem nedostává. Tyhle hodnoty se koupit nedají, ty můžeme získat jen svým úsilím....a mohou nám přinést onu hledanou spokojenost a radost.
     Abychom je našli, museli bychom se trochu zastavit a rozhlédnout se, a také si uvědomit svoje priority - co je pro nás opravdu důležité, co bychom mohli oželet a bez čeho bychom se obešli úplně. To je pro dnešního člověka moc těžké. Dnes se nosí úspěch, být "happy" a "in". Je těžké se s nikým nesrovnávat a řídit se podle sebe a podle svých vlastních vnitřních životních hodnot, to dokáže jen malý zlomek lidí a často je na ně hleděno s despektem a podezřením. Kolem sebe stále vidíme "ideály" moderní společnosti a většina z nás se jich snaží dosáhnout a přesáhnout je. Stojí to ohromné úsilí...a člověk za to platí velkou daň.
     Tuhle jsem v časopise četla "proroctví" srbského proroka. Píše se v něm, že "Celý svět bude sužován podivnou nemocí, na kterou nikdo nebude umět najít lék. Lidé budou velmi přemýšlet a myslet si, že jí umějí léčit, ale nebudou moci najít lék, který však s pomocí Boží bude všude kolem nich a v nich...." redaktorka se domnívá, že jde o rakovinu, ale nemyslím si to, rakovina zde byla odjakživa a netýká se jen lidí, ale i zvířat. Tipovala bych, že zde jde o něco jiného, a to o "nemoci duše" - o depresi, úzkosti, stres, možná i poruchy autistického spektra a Alzheimerovu a Parkinsonovu chorobu, atd....jsou to nemoci moderní doby a nedají se klasicky - alopaticky vyléčit, nebo jen velmi omezeně, Přesto možná lék na ně leží na dosah ruky každého z nás.
     Možná by nám všem v životě svědčilo víc jednoduchosti a střídmosti ve všem. Je dobré naučit se sám sebe ptát - potřebuji opravdu teď TOHLE? Možná zjistíme, že ne.
     Už to je první krok k uvědomění si, CO je pro mne potřebné a důležité, a co ne...a život se nám tím velmi zjednoduší, zklidní. Možná zjistíme, že když toho budeme potřebovat méně, že nám zbude víc času, síly a dalších prostředků k tomu, co nám zatím uniká...a co je přitom TAK důležité. Vlastně máme téměř všechno a chybí nám - čas a klid, spočinutí a možná i víra a naděje...

     Je naprosto nezbytné pro každého člověka, aby si udělal každý den chvíli volna - bez vzruchů - zvuků, obrazů a pokud možno aspoň chvilinku bez nepříjemných myšlenek. Je dobré zkusit denně jen tak BÝT - existovat. Někdo v sedě ve ztichlém pokoji se svíčkami, někdo třeba ve vaně a někdo na procházce v lese, prostě jak je komu příjemné. Hodně to pomáhá naší nervové soustavě, aby se zklidnila a zrelaxovala. Stačí čtvrthodinka, půlhodinka každý den. Tento luxus bychom si měli dopřát všichni, takováhle relaxace pomáhá hodně dobíjet naše baterky.

 STRES

     Mottem dnešní společnosti je úspěch (a chtění) a za dosahováním úspěchu se často skrývá stres.

     Stres je reakce organismu na ohrožení - tělo se připravuje k akci - k boji, nebo k útěku. Stresová reakce se spouští automaticky, bez ohledu na vůli. Tahle reakce na ohrožení života má za úkol nás ochránit před bezprostředním nebezpečím, je okamžitá, bleskově nastupující, při níž se do krve vyplavují chemické látky povzbuzující organismus k aktivitě (aby se nám dobře bojovalo nebo utíkalo). Zvýší se krevní puls a tlak, zvýší se svalové napětí, dýchání. Když ohrožení skončí, organismus se pomalu uklidní a vše se stabilizuje do normálu.
     Tak je naše tělo udělané a pomáhá nám přežít v okamžiku, kdy jsme ohroženi. Sami víme, jaké neuvěřitelné věci dokážeme udělat ve zlomku sekundy, když se nám děje něco nebezpečného - jakou útěku rychlost nebo obrannou sílu dokážeme vyvinout, když chráním někoho nám drahého. Takže to je v pořádku a můžeme být vděčni, že takovou schopnost máme.
     Jenže dnešní doba společenského tlaku má za následek, že většina lidí žije v permanentním nekonečném stresu (tedy se všemi projevy  zvýšeným krevním tlakem a pulsem, zvýšeným svalovým napětím, nepřirozeným dýcháním. Stresová aktivita těla se nevypíná ani na chvíli během 24 hodin, a to tělo i psychiku tak moc zatěžuje, že jsme velmi náchylní k onemocnění. Během stresu totiž  nefunguje správně ani imunitní systém a ani metabolismus a detoxikace těla.

ODOLNOST PROTI STRESU
je u různých lidí různě veliká. Někteří lidé se hroutí poměrně brzo, někteří cydrží několikanásobně delší dobu bez nějakých viditelných problémů. nesrovnávejme se s nikým, je to opravdu silně individuální.
     Jak silnou máme konstituci a odolnost je dáno:
-  částečně už při narození - tedy zděděnou dispozicí. Nejsou to jen geny samotné, které nás předurčují ke zvládání či nezvádání zátěží, ale také modely - způsob života, které jsme si přinesli z původní rodiny (stravování, přístup ke zvládání životních zátěží, možnosti relaxace, atp.)
- vlivy v prenatálním období - jak byla naše maminka v pohodě, v klidu, spokojená
- vlivy výchovy - jak jsme byli vychovávání - ideální je zase klid, pocit domova a bezpečí v něm, lásky, přijetí, také vedení k samostatnosti v myšlení a aktivitám
- a samozřejmě aktuální životní situace, ve které se teď nacházíme - opora a podpora rodiny, dobrý vztah s partnerem/kou, s dětmi, spokojený domov, uspokojující a smysluplná práce, přátelé, koníčky a volný čas
Pokud se nám zdá v aktuální životní situaci něco nezvladatelné, spouští to u nás stres velmi snadno. Tady je hodně vidět to, co sjme psala v jiné kapitole - jak důležité je klidné rodinné (a pracovní prostředí) prostředí - je to oblast, do které bychom měli investovat hodně, protože se nám to několikanásobně vrátí v tom dobrém.


STRES A ÚNAVA   
     Stres nás unavuje, "vybíjí nás", jako když máme zkratované elektrické vedení. Jakmile vznikne stres, naše energie z nás mizí jako z děravého džbánu. Nepřeceňujme nikdy únavu. Je tedy dobré ji nezaměňovat za lenost, ale pokud jsme většinou normálně běžně aktivní a najednou přijde období, ve kterém se cítíme opravdu unaveni, měli bychom poslechnout tuto řeč těla a organizmus toužící po odpočinku poslechnout.
Stres je samozřejmě přítomen i v těch případech, kdy máme nějaká nezpracovaná traumata, osobní tragédie, fóbie, či obsedantní myšlenky, i zde jsou tělo a psychika velmi unaveny, oslabeny a lehčeji onemocní.
     Často tu vznikají deprese či autoimunitní choroby.