Považuje se za důležitou komunikační dovednost.
Není ani pasivní, ani agresivní a asertivní člověk si umí stát za svým i přes manipulativní jednání nebo nátlak druhého.
Asertivita se dá nacvičit, i když samozřejmě mnohem jednodušší pro vás bude od okamžiku, kdy máte vyřešené své nejdůležitější emoční problémy (s tím Vám mohu pomoci) - protože si budete umět zachovávat vnitřní klid a nadhled nad situací.

     Pro ty, kteří by chtěli vědět, jak se mohou sami dobrat k vědomému asertivnímu chování, uvádím sadu 10 "asertivních práv" člověka a současně vždy "manipulativní pověru", které se k danému právu váže.

     Ještě si uvědomme, že zde všichni žijeme v interakci s druhými lidmi a že s nimi nějak musíme vycházet, soužít, spolupracovat. Když se podíváme na lidské skupinky nebo dvojice z nadhledu, uvidíme dokonce, že spolu hrají jakési hry - jeden více či méně dokáže nějakým způsobem ovlivnit druhého nebo celou skupinu. Děje se to v každém společenství, lidé se ovlivňují navzájem. Myslím, že je to normální způsob soužití. Problém nastává v okamžiku, kdy jsou ti, kteří jsou záměrně ovlivňováni druhými (často pro výhody těch druhých), nespokojeni. Jsou nespokojeni a přesto vždy znovu a znovu podlehnout hře - manipulaci druhého. Neumějí říct ne, neumějí si stát za svým, neumějí si důvěřovat.

Znáte svá "asertivní práva"?

1. asertivní právo: Máš právo sám posuzovat své chování, myšlenky a pocity a být za ně i za jejich důsledek sám zodpovědný.

Pověra zastávaná většinou lidí: "Neměl bys nezávisle posuzovat sám sebe a své činy, musíš být posuzován vnějšími pravidly a autoritou, která je moudřejší a větší, než jsi ty sám."
Pravda je, ale ta, že cokoli učiníme nebo neučiníme, vždy neseme důsledky. 
Nikdo za nás náš život neodžije, a tak to, co děláme, by mělo být v souladu s tím, v co věříme a s čím rezonujeme.
Toto je nejzákladnější životní právo a z něj vyplývají i povinnosti k tomuto právu se vázající. Z něj jsou odvozeny další asertivní práva.

2. asertivní právo: Máš právo nepoužívat žádné výmluvy ani omluvy ospravedlňující tvé chování.
Pověra: "Za své chování jsi vždy zodpovědný druhým lidem a měl bys proto to, co děláš, vždy zdůvodnit a ospravedlnit."

3. asertivní právo: Máš právo posoudit, zda a nakolik jsi odpovědný za problémy druhých lidí.
Pověra: "Vůči některým institucím, věcem a lidem máš větší závazky, než vůči sobě samému. Měl bys obětovat své vlastní hodnoty, abys udržel tyto systémy v chodu. I když nepracují efektivně, přizpůsobit se musíš ty jim, nikoli ony tobě."
Zde je dobré si uvědomit, že neneseme odpovědnost za to, jak se druhý dospělý člověk cítí - pokud mu tedy nějak záměrně neubližujeme (ale to už je na našem vnitřním svědomí). Někteří lidé se často v běžných situacích pasují do role oběti a vyvolávají v druhých pocity viny za to, jak se oni cítí...."kdybys udělal, nebo neudělal to nebo ono, necítil bych se tak a tak..."
Tuto situaci můžeme zažít běžně v rodině - manipulace rodiči nebo partnerem, ale  i v obchodě, když si třeba jdeme na něco postěžovat - prodavač řekne (s cílem, aby se zákazník cítil provinile): "Pane, zdržujete frontu, podívejte, co je za vámi lidí..." Asertivní odpověď by mohla znít: "Ano, tak prosím vyřiďte mou stížnost co nejrychleji, abyste se mohl věnovat dalším zákazníkům".

4 asertivní právo: Máš právo změnit svůj názor.
Pověra: "Názor, ke kterému jsi se jednou  přiklonil, bys neměl nikdy měnit. JInak bys musel ospravedlnit svůj nový názor nebo bys musel přiznat, že jsi se mýlil. Pokud jsi se ale mýlil, jsi nezodpovědný a nezralý, takže se budeš mýlit znovu, nejsi schopen sám se rozhodovat."
Tato pověra útočí na sebehodnotu a ego člověka a dokáže ho znejistět, zda je vůbec schopen se samostatně rozhodovat.
Mýlit se je lidské a není potřeba dokazovat nikomu, že jsme neomylní, protože takový člověk ani na Zemi neexistuje a právo na chybu má každý člověk.

5. asertivní právo: Máš právo dělat chyby a být za ně zodpovědný.
Příslušná pověra: "Nesmíš dělat chyby. Pokud je děláš, musíš mít pocit viny. Ostatní lidé by v takovém případě měli tvé rozhodování a chování kontrolovat."
Uvědomme se, že chyby dělá každý, dokonalý není žádný člověk, a to ani náš "kontrolor".
A tak když uděláme nějakou chybu a víme o ní, je nejlepší ji nepopírat, ani se ji nějak nesnažit obhájit, nejlepší je ale prostě ji - připustit. "Ano, udělal jsem chybu, mrzí mě to, budu si dávat příště větší pozor." Je to vlastně přiznání, že o chybě víme, nebojíme se ji přiznat  a neseme za ni zodpovědnost. Pokud toto zvládneme, v další fázi učení asertivitě se můžeme za chybu i krátce omluvit, pokud je to potřeba a na místě.

6. asertivní právo: Nemusíš znát všechny odpovědi na otázky druhých týkající se tvého náhledu na život.
Pověra: Měl bys znát odpověď na všechny otázky, týkající se konsekvencí tvého chování, protože pokud tyto odpovědi neznáš, nejsi si vědom problémů, které způsobuješ druhým lidem, nejsi zodpovědný a měl bys být kontrolován.
Jeden manžel se snažil vrátit svou manželku k jejímu předchozímu submisivnímu chování a zeptal se jí: "Co myslíš, že by se stalo, kdyby se každý rozhodl být svým vlastním soudcem?" Chtěl vyvolat v ženě nejistotu z vlastní zodpovědnosti. Ona však jen opáčila: "Já nevím. Co by se stalo?"
Příslušné typy otázek začínají často: "Co myslíš, že by se stalo, kdyby všichni takhle...?" " Co by to bylo za přítele, dceru..., která by..." "Jak by ses cítil, kdyby..." Na tyto otázky nemusíme znát odpověď a pokud chce manipulátor sám spekulovat, klidně ho při tom nechte. Na jeho hru ale nepřistupujme.

7. asertivní právo: Máš právo být nezávislý na dobré vůli druhých
Příslušná pověra: "Lidé, se kterými přicházíš do styku, k tobě musí mít kladný vztah. Potřebuješ spolupráci s druhými, abys přežil. Je velmi důležité, aby tě lidé měli rádi."
Většina lidí je citlivá na mínění druhých. Taková úzkost je přirozená u malého dítěte, kterému hrozí ztráta lásky a péče a ochrany rodičů. Dospělý člověk je ale už schopen samostatného života a rozhodování. Naše chování nemusí být nutně obdivováno a oblíbeno všemi, se kterými jsme se setkali, ani nemusíme být úzkostní kvůli tomu, že by nás přestali mít rádi, když se nebudeme chovat podle jejich představ. A kdyby ano - "a co"? Co by se stalo strašného?
Právě v této pověře je zakořeněn důvod, proč má tolik lidí problém odpovědět na požadavek, návrh, či pozvání druhého odpovědět? "Ne."
Předpokládáme, že je protějšek buď příliš slabý a nezvládne naše odmítnutí a bude uražený, nebo že je nemožné mít s někým dobrý vztah bez 100% vzájemného souhlasu.
Člověk nemůže žít v neustálé hrůze, že se někoho dotkne...sem tam se prostě - někoho dotkne....
Známé přísloví: "Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem" má v sobě jako každé přísloví velikou pravdu. Prostě zalíbit se každému je nemožné.

8. asertivní právo: Máš právo dělat nelogická rozhodnutí.
Příslušná pověra: Naši bližní často racionalizují logické požadavky, pro které bychom měli, nebo neměli dělat to či ono.
Proč vše dělat logicky? Východiska někdy leží mimo tyto limity, i když to druhým lidem přijde prostě neracionální.

9. asertivní právo: Máš právo říct: "Já ti nerozumím".
Příslušná pověra zní: "Musíš být citlivý a umět předvídat potřeby svých bližních. Musíš chápat, co potřebují, aniž by to jasně řekli. Jestliže nechápeš, co vlastně chtějí, i když ti to výslovně neřekli, nejsi schopen s nimi žít v harmonii a jsi necitlivý ignorant.
S tím jsme přišli jistě do styku všichni - někdo na nás hledí uraženě, zlostně, ublíženě, aniž bychom chápali, proč.  Tito lidé předpokládají, že bychom měli vědět, co oni potřebují, co cítí, co požadují - a to beze slov.
Takže byste:
a) měli chápat, proč jsou s vaším chováním nespokojeni
b) měli byste přece vědět, jaké vaše chování je rozčiluje
c) měli byste své chování změnit, aby oni přestali být dotčení nebo naštvaní
JE to manipulace a často ji nevědomě používají ženy směrem k mužům. Předpokládají, že by muž (kdyby je měl rád, miloval je), přece věděl, co ony potřebují.
Je ale lepší své požadavky vyjádřit jasně a slovy...předejdeme tím mnoha nesnázím ve vztazích. Druhý člověk opravdu většino neví, jak se cítíte a co chcete, pokud to nevyjádříte srozumitelně.

10. asertivní právo: Máš právo říct: "Je mi to jedno".
Pověra: "Musíš se snažit být stále lepší a lepší, dokud nebudeš ve všech ohledech perfektní. Asi se ti to nepovede, ale musíš se snažit.. Jestliže ti někdo naznačí, jak by ses mohl vylepšit, máš povinnost tento pokyn následovat. Když to neuděláš, jsi líný, degenerovaný, bezcenný a nezasloužíš si respekt od nikoho, ani od sebe."
Člověk má asertivní právo nedbat na to, aby byl perfektní podle definic někoho jiného. Protože pro každého je perfektní něco jiného.

Slovník asertivních dovedností

Negativní aserce:
Technika, která vás učí akceptovat vaše chyby a omyly (aniž byste se museli omlouvat) tím, že jednoznačně souhlasíte s kritikou vašich
negativních kvalit, ať již je ona kritika konstruktivní nebo negativní.
Umožňuje posouzení vlastního chování bez obrany, úzkosti či popírání chyb, přičemž zároveň redukuje zlost a nepřátelství vašeho kritika.

Otevřené dveře:
Technika, která učí akceptovat manipulativní kritiku tak, že klidně přiznáte kritikovi, že v jěho sdělení může být něco pravdy a že s jeho pravdivou výtkou souhlasíte. Nebráníte se, nejste asertivní.
Vlastně kritice otevřete dveře - a vezmete tím kritikovi vítr z plachet, protože nelze útočit na dveře, které jsou otevřené a něvzí v nich žádná překážka.

Pokažená gramofonová deska:
Učí vás vytrvalosti v prosazení svého pomocí klidného opakovámí toho, co chcete. Je potřeba nenechat se vyprovokovat k pocitům zlosti, lítosti, k agresi, je potřeba zachovat klid. Většina lidí dokáže odmítat naše přání jen jen po určitou dobu.
Nejsou nutné žádné argumenty, vysvětlení ani omluvy.

Přijatelný kompromis:
Není-li v sázce vaše sebeúcta, je vhodné v rámci sebeprosazení nabídnout vašemu prrotějšku přijatelný kompromis. Někdy nelze na kompromisy přistoupit, ale ve většině případů bývají výhodné pro obě strany.

Sebeotevření:
Lidé, kteří jsou neobratní v komunikaci, často prožívají při rozhovoru pocity trapnosti nebo studu. je vhodné prostoupit konverzaci i sdělením informací o sobě nebo vlastních prožitků. To rozhovor "zlidští" a ten se stává uvolněnější a bezprostřednější.