5 jazyků lásky - Gary Chapman

Podle mne naprosto geniální rozdělení potřeb citového naplnění podle amerického psychologa Garyho Chapmana
                Určitě stojí za to si přečíst celou jeho knihu. 
Vnímám ji jako základní a zásadní poučení o vztazích mezi lidmi, které by se naše děti měli učit už ve škole.

     Jde o to uvědomit si, že každý člověk by chtěl být milován a přijímán, že každý člověk stojí o to, aby cítil lásku druhého člověka. Nejsilnější je to v partnerských vztazích, ale platí to samozřejmě i pro rodiče a děti, pro přátele a podobně.
     Každý máme svou citovou potřebu - "citovou nádobu" (je to vlastně zásoba dobrých pocitů). Když je naplněná, cítíme se velmi dobře a
v pohodě. Když máme plnou citovou nádobu, cítíme se silní, jistí, v bezpečí, cítíme se přijímáni, radostně a šťastně, a dokonce i různé životní překážky zvládáme velmi dobře.
     Citovou nádobu si jen málo lidí umí plnit samo (i když to by byl ideální stav), většinou k tomu potřebujeme protějšek, potřebujeme vnímat to, že nás má druhý člověk rád, že mu na nás záleží a že jsme pro něj důležití.

     Hodně lidí říká - "já dělám pro druhého to a to, ale on/ona to neopětuje, necítím od něj/ní, že by mu/jí na mně záleželo". Citová vyprahlost a vztahová nespokojenost může narůstat tak rychle, jak se citová nádoba dotyčného postupně vyprazdňuje a jak dlouho je "na suchu". Pokud je citová nádoba dlouhodobě poloprázdná či prázdná, lidé jsou frustrovaní, mají pocit nelásky, cítí se nemilovaní a partnerství často končí. Končí tak poslední dobou mnoho manželství a partnerství, a to paradoxně i PŘESTO, že ve skutečnosti se oba lidé rádi mají.
     Problém je v tom, že lidé to nevědí, že si to neuvědomují, že si nerozumí v tom, co jeden k druhému vysílá, co vyjadřuje.

     Chapman tuto situaci, kdy se lidé milují, a přesto jeden pochybuje o lásce toho druhého, přirovnává k situaci, jako kdyby spolu žil Angličan a Číňanka, Angličan by mluvil pouze anglicky a Číňanka čínsky. Denně by jeden druhému říkali svým jazykem, co potřebují a  jak se mají rádi, a přesto by jeden druhému nerozuměli. Tak vzájemně nesrzumitelně spolu žije většina lidí, často se totiž v páru sejdou lidé, kteří mluví jinými "jazyky lásky".

     Jazyk lásky je tedy určitá schopnost (dovednost) vyjadřovat druhému svůj cit určitým způsobem.
     Chapman zjistil, že každý člověk má jeden dominantní způsob vyjadřování a vnímání náklonnosti a lásky, a k tomu umí většinou použít ještě jeden nebo dva sekundární. Některým nemusí vůbec rozumět.
     Takřka tragédie může nastat (a nastává dost často), když se sejdou dva jedinci, kteří používají naprosto odlišné signály - oba se mohou strašlivě snažit - oba v tom svém jazyce....a druhý jejich signály a snahu nerozpozná. Po čase se jeden či oba snažit přestanou...a frustrovaní partnerství ukončí...oba často s pocitem ublížení.

5 Jazyků lásky podle Garyho Chapmana:

Slova ujištění
Skutky služby
Pozornost
Dárky
Fyzický kontakt

1) SLOVA UJIŠTĚNÍ:
Člověk, který používá tento jazyk, rád vyjadřuje lásku k druhému slovy. Říká mu, jak moc jej má rád, co pro něj partner a jejich vztah znamená.
Současně i on sám potřebuje slyšet podobná slova od svého partnera.
Velkým utrpením pro člověka užívajícího tento jazyk je, pokud jej partner raní necitlivými slovy nebo nevhodnou kritikou či dokonce výsměchem. Způsobuje mu to velkou psychickou bolest.
Pro některé lidi je ujišťování pouhými slovy, takže tento jazyk bagatelizují a nepoužívají, protože jejich mottem je - Slova jsou na nic, důležité jsou činy. Jsou to lidé, jejichž primárním jazykem jsou skutky služby.

2) SKUTKY SLUŽBY
Toto je převážně "mužský jazyk".
Jsou to vlastně činy, kterými vám váš partner říká, že vás má rád tím, že pro vás (či společný domov a rodinu) něco konkrétního udělá.
Může to být přesčasová práce, umytí či oprava vašeho auta, posekání trávníku, umytí nádobí, uvaření oběda, vyprání a vyžehlení prádla.
Člověk, který dokazuje druhému svou lásku "službami", se může velmi snažit, a přesto mnoho lidí (žen) považuje jeho skutky služby za banality, za něco naprosto normálního a obyčejného...ale rozhodně ne za projev lásky.
Chapman popisuje v knížce situaci, kdy muž postupně přebral veškeré práce v domácnosti na sebe, aby se své ženě zavděčil, a přesto jeho žena měla čím dál silnější pocit, že není milována. Nestála totiž o jeho "služby", ale o jeho pozornost. Poté, co se muž přestal strašlivě snažit pomocí služeb v domácnosti, a místo toho si se svou ženou každý den na čtvrthodinku sedl a věnoval ji pozornost, téměř rozpadlé manželství se podařilo zachránit. Ta žena totiž nepotřebovala, aby muž pral, vařil, pekl, uklízel, hospodařil na zahradě , ale potřebovala - jeho pozornost.

3) POZORNOST
Člověk používající tento jazyk potřebuje, aby si na něj partner udělal čas a věnoval se mu, vyslechl si jeho problémy či si s ním jen v klidu popovídal "o ničem".
Takovýto člověk potřebuje vědět, že jej vnímáte a že stojíte při něm. Měli byste si na něj udělat čas aspoň 15 minut denně.
Když se chcete partnerovi věnovat, nedělejte při tom žádnou jinou činnost, rozhodně se při tom nedívejte na televizi či si nečtěte, toto by protějšek nesl velmi nelibě.
Jazyk pozornosti potřebují asi více ženy, ale i muži mají rádi, když na ně například čeká po příchodu z práce káva nebo dokonce večeře a přítomnost a milá klidná pozornost partnerky.
Ženy potřebují sdílet své starosti i radosti, potřebují se svěřit, co se jim za den přihodilo, podařilo nebo nepodařilo.
A pozor - ženy v těchto chvílích nepotřebují od muže rady nebo řešení, potřebují jeho pouhopouhý zájem, politování či povzbuzení. Nehledají dobré rady :o), jak jsou jejich muži často přesvědčeni.

4) DÁRKY
Pro spoustu lidí jsou dárky laciným - nejlacinějším vyjádřením lásky. Vnímají je jako "kupování si" toho druhého.
Ovšem pro lidi, kteří slyší na tento jazyk lásky, jsou i drobné upomínky - dárečky a pozornosti signálem, že vám na nich záleží.
Vůbec se nemusí jednat o dary nákladné, většinou spíš může jít o drobné pozornosti - kytičky, čokoládky, oblíbené věci.
Když jdeme například  nakupovat věci pro rodinu, vzpomenem si, že má partner/ka rád/a to a to...a přihodíme to do košíku. Pro něj/ni je to signál, že na něj/ni myslíme i při tak nezáživné akci, jako je nákup potravin.
I kytka vlastnoručně utržená na louce dokáže hodně potěšit.
Někoho samozřejmě nejvíc potěší pěkné nové auto nebo kožíšek :o).

5) FYZICKÝ KONTAKT
Toto je jazyk lásky, který dokáže lidi, kteří ho potřebují a nemají, hodně frustrovat a rozdělit.
Někteří lidé se cítí nejvíc milováni, pokud jsou v náruči, v objetí druhého člověka, kdy je druhý jen tak pohladí, vezme za ruku, dotkne se jich. Problém nastává v okamžiku, kdy narazí na partnera (a to se stává poměrně často), který se fyzickému kontaktu vyhýbá.
Citová frustrace tady vzniká poměrně rychle, citová nádoba se vyprazdňuje rychle.
Muži by neměli zaměňovat fyzický kontakt za kontakt sexuální - měli by si dávat pozor, aby fyzický kontakt se ženou (objetí, pohlazení) nesklouzávalo vždy k sexu.

     Svým jazykem lásky mluvíme každý z nás, jen si to prostě neuvědomujeme. A protože si to neuvědomujeme, jednáme tak, jak je nám vlastní.
Vysíláme signály, kterým náš protějšek často nerozumí, a současně očekává od nás signál jiný.
V okamžiku, kdy si uvědomíme, jak to v partnerství máme, můžeme, pokud chceme, atmosféru doma vylepšit, podpořit v sobě ten jazyk, kterému náš partner rozumí a na který slyší.
     Ideální je si o tom vzájemně i promluvit... a zkusit změnit, co se dá a později ocenit snahu toho druhého.
     Pokud člověk ví, oč jde, může to, co potřebuje, také partnerovi naznačit, nebo mu o to říct. To není nic ke stydění, potřeba lásky je stejná jako potřeba jídla nebo pití, je to naprosto přirozená lidská potřeba.
     Zde mají velkou rezervu ženy - často si myslí, že partner, pokud je má rád, by přece MĚL vědět, CO ony chtějí a potřebují. Tak to ale není - nemůžeme očekávat, že muž porozumí náznakům ženy, s mužem je potřeba mluvit na rovinu, jasně a srozumitelně. Muži jsou povětšinou praktická stvoření s analytickým mozkem a jemné ženiny náznaky a naznačování jim neříká vůbec nic.

     Zajímavé je, že se opravdu v partnerství, manželství často sejdou lidi s naprosto různými jazyky. Jak je možné, že nepoznali na druhém, jak to má už v době zamilovanosti? V době zamilovanosti se totiž každý z nás chová trochu jinak, než v běžném denním životě, v období zamilovanosti (kdy v organismu působí silný chemický koktejl) většinou lidé hovoří i všemi pěti jazyky lásky dohromady. Po delším soužití pak přichází nemilé překvapení - a často i otázky, jak je možné, že to a to vyšumělo?
     Zamilovanost je krátkodobá, je to spíš chemická záležitost, opravdová partnerská láska je pak běh na dlouhou trať...s různými zákruty, překážkami a je dobré se o svůj vzájemný vztah starat, pěstovat ho a živit....aby nám láska vydržela. Poslední dobou mi připadá, že by bylo fajn, kdyby láska lidem vydržela aspoň po dobu, kdy vychovávají společné děti.

    Moc vám přeju, abyste na té společné cestě stáli při sobě, abyste jeden druhému rozuměli a dokázali si vyjít vstříc a abyste svůj partnerský život prožili co možné s nejlepším porozuměním jeden druhého. Určitě to stojí za to.